Živá knihovna povolání v Liberci
Před zahájením akce jsme dostali plánek s časovým harmonogramem a stanovišti umístěnými v mapce. Každá firma se představovala čtvrt hodiny. Ženy a muži ve stáncích prezentovali nejen své zaměstnavatele, ale také pracovní pozice. Dozvěděli jsme se například, co musí umět všeobecná zdravotní sestra. Některé z nás vyzkoušely odebírat krev z umělé ruky. Viděli jsme skener za dva miliony, který umí v počítačové podobě představit plastický obraz v podstatě jakékoli věci, která má nějaký povrch. Jeden spolužák zase prožil, co obnáší práce kontrolora kvality v automobilovém odvětví. Seznámili jsme se s prací pěniče, elektrikáře silnoproudu, dělníka v elektrotechnice nebo s prací na úřadu práce. (V každém ze stánků žáci soutěžili o ceny, které byly buď reklamní, nebo představovaly nějakou sladkost. A tak jsem byl rád, že v naší třídě máme sportovce a žáky, kteří s nadváhou problémy nemají, protože příjem cukrů během dnešního dopoledne byl opravdu nadstandartní.)
Děti si dnes mohly udělat představu, kolik různých možností obživy je na trhu práce, a to i když viděly jen malý zlomek všeho, co člověk může dělat. Někteří možná pochopily, že ne každý bude v životě manažerem, ředitelem nebo milionářem. Že každá práce může být zajímavá a má svou cenu. A že v deváté třídě je velmi těžké se rozhodovat, co z nás jednou v životě bude. Proto dětem přeji, aby měly možnost chodit i nadále do školy, pokračovat na stření škole či odborném učilišti a nechat svá rozhodnutí o povolání do dalších let, kdy už budou v lecčem „moudřejší“.