Berlín
Je úterý 6. 5. 2014 čas 4:00, většina z nás vstává a chystá se k odjezdu, sraz u školy ve 4:45. „Bože, takhle brzo do práce jsem asi ještě nešel“ říkám si. V pět ráno přijíždí autobus, který je již z části naplněn žáky ze základní školy Kaplického. Nastupujeme. Počítám hlavičky, kontroluji pasy a odškrtávám, kdo již je uvnitř autobusu. V 5:03 dobíhá poslední opozdilec. Můžeme. Autobus startuje. Už jedeme.
Hned na úvod se nám představuje naše průvodkyně a popisuje, co nás dnes čeká, kolikrát budeme zastavovat na benzínkách a kdy konečně naši žáčci budou moci utrácet svá první eura. Cesta je dlouhá, koukáme na film, někteří pospávají.
Okolo desáté jsme konečně v centru Berlína. Projíždíme okolo vítězného sloupu a v půli cesty před Branou zastavujeme. „Vystupujem!“ zní náš pokyn. Paní průvodkyně nám rozdá mapy a jde se chodit po svých.
Nejprve jdeme k Braniborské bráně, poté přes památník menšin k Německému spolkovému sněmu. Ten jsme měli navštívit, ale z bezpečnostních důvodů a probíhajícího jednání, byly všechny prohlídky zrušeny. (Jsou sice zdarma, ale jen na rezervaci a ta může být kdykoli bez ohlášení zrušena.) Naše průvodkyně se snaží, jestli nás nedostane dovnitř, ale po půl hodině končíme prohlídku zvenčí a pokračujeme k „Velké pračce“ – současné sídlo Angely Merkelové. Kousek od tohoto místa si dáváme pauzu na svačinku/oběd. Poblíž jsou prolejzačky, houpačky a klouzačky a tak si chvilku hrajeme na mateřskou školku, ale jak se říká „kdo si hraje, nezlobí“.
Vracíme se zpět k bráně a pokračujeme přes Židovský památník k nejrušnější berlínské křižovatce. Při jejím největším vytížení, zde jezdilo přes 60 000 aut za den (kam se hrabe Šalďák) a provoz řídilo několik policistů. Po krátké pauze pokračujeme k Berlínské zdi (tedy jejímu torzu) a k památníku teroru, ze kterého jdeme přes Check Point Charly na muzejní ostrov. Zde navštěvujeme Pergamonské muzeum. Z muzea jdeme k televizní věži, od které přecházíme k nákupnímu centru (asi nejvíc nejlepší akce z celého dne pro většinu dětí) a po hodinovém rozchodu se jde na věž. Užíváme si poslední výhledy na celý Berlín. Jdeme do autobusu a jede se na hotel.
Spíme.
Druhý den ráno jdeme na snídani formou bufetu a hned po snídani klušeme do autobusu. „Kdo chybí nechť se přihlásí!“
Vyrážíme k Postupimi, zastavujeme u loveckého zámečku v rozlehlých parcích (cca 2 000 000 m2) zde trávíme několik krásných hodin. Procházka vedla okolo fontány ke galerii, poté průvodkyně shání mapy, které následně rozdáváme dětem.
Půjdeme k čínské čajovně, zde dostávají žáci rozchod a „musíte se během 45 minut dostat k zámku Charlottenhof, zde spočítejte kolik schodů vede k hlavním dveřím“ povídám „poté přejdete k Novému paláci.“ Ve dvanáct se opět shledáváme, a jdeme společně napříč parkem k centru Postupimi. Zde je hodinový rozchod, pauza na oběd a příprava k odjezdu. Jsou tři hodiny odpoledne a my nastupujeme a vyrážíme zpátky. Po cestě je zácpa na dálnici a tak volíme objízdnou trasu, naštěstí zpoždění není veliké a tak okolo deváté jsme zpátky v Liberci.
Ve 21:30 usedám do pohovky, bolí mě nohy a pln zážitků a nově objevených míst, si říkám „Všude dobře, doma nejlíp“.
Den první – Berlín
Den druhý – Postupim