Cínoví vojáčci - 24.10. 2013
Všichni (pokud ne, je níže) známe pohádku H.CH.Andersena o Statečném cínovém vojáčkovi. Využili jsme příležitosti, že se odlévání těchto figurek ve svém volném čase věnuje tatínek Zuzky, pan Maleček a navštívili jsme jej ( jenom někteří, protože prostory dílny byly malé) v Severočeském muzeu. Vše měl nachystané, vše vysvětlil, ukázal a nechal vyrobit vlastní postavičky. A ty jsme si odnesli na památku domů. Moc moc za vše děkujeme, pane Malečku!
A zde je zkrácená verze pohádky:
Chlapec dostane k narozeninám sadu 25 vojáčků a naaranžuje je na desku stolu. Jeden voják stojí na jedné noze, protože byl poslední z várky a nezbylo na něj dost cínu. Vojáček sleduje nedaleko stojící papírovou baletku, která také stojí jen na jedné noze a zamiluje se do ní. Malý čaroděj vojáčka varuje,aby baletku nechal na pokoji, ale ten ho ignoruje. Dalšího dne vojáček spadne z parapetu a přistane na ulici. Dva chlapci ho najdou, umístí do papírové loďky a pošlou plout ve škarpě. Loď s vojáčkem skončí v kanále, kde hračku spolkne ryba. Ta je chycena a vykuchána a vojáček se nakonec znovu ocitne na stole nedaleko baletky. Chlapec, který vojáčka dostal k narozeninám, jej z nejasných důvodů hodí do ohně. Zavane vítr a ten do ohně přinese i baletku. Příštího dne služka v popelu najde kus cínu v podobě srdce.