Facebook ZŠ Lesní Youtube kanál ZS Lesní
Newsletter

Puťák

Puťák

Na puťák jsme vyrazili vlakem. Vystoupili jsme v Turnove a následujících pár hodin nás čekala nejhorší cesta celého výletu. Šli jsme totiž po asfaltu a do kopce. Naštěstí jsme pokračovali jenom lesem. První zastávka byla na rozhledně, kde jsme si i řekli něco málo k tomu, jak bude výlet vypadat. Dalším bodem pro nás byl Valdštejn. Šli jsme se podívat dovnitř a prošli si jeho všemožná zákoutí. Po krátké pauze následovala delší cesta. Sešli jsme se až u lesního pramene, kde jsme čekali skoro půl hodiny na brzdy, které se stihli při cestě i občerstvit :-) Když jsme prošli les, čekalo nás posledních pár set metrů do našeho cíle -kempu v Sedmihorkách. Sladkou odměnou pro nás byl rybník v kempu. Po dostatečné "očistě" následovala výzva - a to ulov si a uvař si sám. Překvapivě se nikomu nic nestalo a všichni se najedli. Den jsme zakončili hraním několika her a ohněm. Tečkou se stalo spaním pod širým nebem s výhledem na hvězdy.

Druhý den pro ty citlivější začal velmi brzo.. Již východem slunce, které některé vzbudilo už kolem 6. hodiny. Došli jsme si vystát frontu na snídani, zabalili jsme se a pomalu, ale jistě jsme se přesouvali k Hrubé Skále. Vzali jsme to přes pomník horolezců, u kterého jsme se na chvíli zastavili. Na Hrubé Skále jsme dostali rozchod, po kterém jsme pokračovali dál. Zastavili jsme se uprostřed lesa na improvizovaném obědovém stanovišti. Ten se protáhl i v poobědový odpočinek, po kterém se opravdu těžce pokračovalo dál. Nakonec jsme došli k rybníku, ve kterém jsme se osvěžili, čekala nás poslední hodina cesty do kempu. Kemp, tedy spíše tábořiště, vypadal velice jednoduše. Byla to louka, na které jsme si roztáhli spacáky, karimatky k dokonalosti chyběl pouze oheò, který jsme i večer rozdělali.

Jelikož byl kemp v lese bylo příjemnější vstávání - nebudilo nás slunce jako v předchozím kempu. Ve středu - 3. a tudíž kritický den - nás čekal výšlap na Trosky. Po výstupu jsme šli opět lesem, kde jsme našli kouzelné místo přesně určené pro oběd. Cesta nám rychle ubíhala a my jsme se blížili k našemu cíli - zkrácení cesty - k vlaku. Když jsme z něj vystoupili museli jsme ujít ještě nějaký ten kus do kempu, ale šli jsme za vidinou slíbeného bazénu, takže jsme šli zvesela. Bylo tedy velkým zklamáním, když jsme došli do kempu a bazén byl vypuštěný.. Roztáhli jsme stany v domnění, že bude pršet, ale nakonec bylo pěkně, takže jsme opět spali pod širým nebem. Podvečer jsme si zahráli volejbal, který nám moc šel a pak silné povahy fotbal v písku. Ostatní hráli Hututu. Protože jsme v kempu nebyli sami, museli jsme pro tento večer oheò vynechat.

Další den ráno jsme se vydali na výlet bez batohů. Šli jsme na hrad Kost, kde jsme si prohlédli podhradí a pak jsme prošli okolní přírodu a vrátili se zpátky do kempu, kde jsme vyzvedli batohy a šli jsme na vlak. Když jsme vystoupili z vlaku, čekala nás menší zkouška. Měli jsme přejít přes pole, samozřejmě, že tam byla i normální cesta, ale my jsme museli jít přes to pole. Nešli jsme moc dlouho a došli jsme do našeho posledního kempu. Nebylo úplně teplo a tak se šli koupat pouze otužilí jedinci. Večer byl jasný program - fotba, úvodní zápas MS v Brazíliil. Ale co by to bylo za poslední večer, kdyby nebyl zakončeny ohněm? Večer se trochu protáhl a tak u ohně vydrželo až dokonce pouze hrstka lidí. Někteří spali ve stanech, někteří pod širým nebem a někteří spali u ohně.

Poslední den jsme už nic nepodnikali. Sbalili jsme si věci a pomalu jsme se přesunuli k nádraží. Jízda vlakem byla opravdu záživná, jelikož jsme se potkali s několika dalšími školami a tak ve vlaku nebylo moc místa. I přes to všechno jsme dorazili do Liberce všichni a přežili jsme!

Výlet to byl opravdu vydařený a o mnoho nás obohatil. Myslím, že jsme si ho všichni moc užili!

 

Áòa Urbanová